Jak nedávno publikoval časopis Font v článku Animované barvy, uvedla Claudia Cortes flashovou microsite, na které nám představuje barvy a jejich vlastnosti hravou formou s animacemi barevných panáčků.
Hezká aplikace, která mne přiměla podívat se na psychologii barev podrobněji, přesněji na to, jaké psychologické aspekty přiřazují základním barvám viditelného spektra různí autoři.
J. Vysekalová, R. Komárková — Psychologie reklamy, Grada Publishing a.s., 2002 (zkráceno)
Přestože se individuální preference jednotlivých barev a jejich odstínů u jednotlivých lidí velmi odlišují, při empirických výzkumech preferencí barev docházíme k výsledkům, které mají obecnou platnost. Podle Maxe Lüschera (1969), který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich obecné významy, platné pro většinu populace následující:
Červená barva: vzrušení, vznešenost, energická akce, změna, přetváření a pronikání vpřed, dobývání, energie a sebevědomí, výstraha.
Oranžovočervená barva: přimísením žluti se účinky červené barvy stupňují.
Oranžová barva: slunce, bohatá úroda a bohatství obecně, radost, slavnostní vzrušené očekávání, ale i bezcílné hektické rozčilení.
Tmavočervená barva: majestátní, sebevědomá bez střetů, klid, příměří, spravedlnost.
Modročervená barva: zadržená síla koncentrovaná uvnitř, vynucená zdrženlivost.
Růžová barva: volnost a zároveň energie — něžná aktivita.
Tmavomodrá barva: harmonie, klid, vážnost, rozjímání, mír, spokojenost.
Modrá barva: klid, důvěra, tradice, stálost přetrvávající na věky, matriarchát.
Světle modrá barva: bezstarostné veselí, neklade žádné nároky a v ničem se neangažuje. Je přívětivá, vyvolává představu vzduchu, oblohy a ticha.
Červenomodrá barva: vroucí pohoda, vnitřní vzrušení.
Zelenomodrá barva: tmavá — hrdost, uzavřenost, sebezbožňování; světlá — chladná odtažitost, hygienická sterilita.
Fialová barva: zastřené vzrušení, skryté tajemství, které vyvolává znepokojení, zdrženlivá střízlivost, pokora, skromnost.
Zelená barva: příroda, ekologie, naděje, růst.
Modrozelená barva: světlá (tyrkysová) — chlad, sterilita, odstup; tmavá — působí tvrdě, zarytě a tvrdošíjně.
Žlutozelená barva: otevření se, dává impuls k navázání kontaktu. Překročením meze přidání žluti působí vtíravě a podbízivě.
Žlutá barva: dynamické uvolňování energie, které vystupuje ven, rozvoj, povzbuzení, osvobození, působí vesele a otevřeně, ale může být spojována i s povrchností a přelétavostí.
Zelenožlutá barva: citrónová žluť — chladnější, naznačuje potřebu bránit se uvolnění napětí.
Hnědožlutá barva: obsahuje dynamiku otvírání se, ale místo povrchnosti žluté nastupuje výraz hlubší pohody mysli.
Červenožlutá barva: intenzivní navazování kontaktů, radostné cítění a prožívání.
Zlatá barva: symbolizuje pocit zářícího štěstí.
Hnědá barva: zem, teplo a bezpečí, tradice a zdrženlivost, jistota, pořádek.
Šedá barva: neutralita, hranice mezi prostory.
Bílá barva: osvobození, absolutní svoboda, nový začátek, čistota, chlad, mír.
Černá barva: koncový bod tmavosti představuje konečné rozhodnutí, agresivní vzdor, popření pestrého života, nicotu, absolutní odříkání, je výrazem pro bojovné „ne“.
A co symbolika barev v různých kulturách?
Fontana, D.: Tajemný jazyk symbolů. Názorný klíč k symbolům a jejich významům. Paseka, Praha 1994.
Černá — na Západě je černá barvou smrti, smutku a podsvětí. Ve Španělsku se ale dostává do významu slavnostní barvy (svatby apod.). Pro hinduisty byla černá symbolem času a rovněž symbolem bohyně krvavých obětí a orgií Kálí. Egypťanům symbolizovala znovuzrození a vzkříšení.
Bílá — je symbolem čistoty, panenství, i když současně spojena i se stárnutím a s následující smrtí. V Orientu je barvou truchlení. Pro Tibeťany je bílá barvou hory Meru, která má být ve středu světa a symbolizovat přístup k poznání. V Orientu je barvou truchlení.
Žlutá — žlutá vlajka na Západě označovala místo nemoci a karantény. V severní Evropě znamená žlutá lest, zbabělost, nevěru, zradu apod. V Číně je však žlutá národní barvou zasvěcenou císaři. Pro budhisty je symbolem pokory a odříkání. V mayské kultuře Střední Ameriky je spojována se Západem.
Zelená — symbolizuje svět pocitů a také přírodu. Jako ambivalentní barva bývá také spojována se žárlivostí. V pozitivním významu představuje keltský ostrov blahoslavených Tir Nan Og, k němuž skrze mlhu smrti putovala duše.
Rudá — barva války, mužství a činorodosti. Do této barvy jsou oděni bůh války Mars a největší římský bůh Jupiter. Pro Číňany je symbolem štěstí, pro křesťany barvou Kristova umučení.
Modrá — barva intelektu, míru a rozjímání. Je symbolem vody a chladu, ale také oblohy, nekonečnosti a prázdnoty. Pro křesťany je modrá barvou Panny Marie, jenž je vždy zpodobňována v modrých šatech. Staří Řekové a Římané připisovali modrou barvu Venuši, bohyni lásky.
Zlatá — jako barva slunce je symbolem vznešenosti. V Egyptě je spojována s bohem slunce Ra a s obilím, na němž závisel život. Hinduisté ji považují za symbol pravdy. Pro Řeky byla symbolem rozumu a nesmrtelnosti. Nesmrtelnost byla ztělesněna zlatým rounem, které našel Iáson zavěšené na stromě života.
Růžová — v Číně barvou nadcházejícího úspěchu.
Jistě by každý z nás mohl na základě svých zkušeností s uvedeným působením barev polemizovat, ale pokud chceme pracovat s obecným pohledem, nezbyde nám než se smířit s vědeckými výzkumy. Mně osobně se líbí toto stručné shrnutí (bohužel již nemám jeho autora):
Červená — energie, životní síla, vitalita, pudy.
Oranžová — kreativita, inspirace, radost, projevit se, ukázat se.
Žlutá — moudrost, teplo, světlo, ego, já.
Zelená — naděje, klid, láska, city.
Modrá — konzervativnost, soulad, komunikace.
Fialová — vznešenost, intuice, vhled, pochopení.
Nejnovější komentáře